Manželova těhotná milenka

Lidová moudrost praví, že žena, která vždycky ví, kde je její manžel, se nazývá vdova.                                                                                                                                     

„Já tu ženskou vůbec neznám! Nikdy jsem ji neviděl!" bránil se drobný chlapík, když mu jeho žena oznámila, že má návštěvu.

V křesle v obývacím pokoji seděla asi dvacetiletá dívka s culíkem. Kapičky vody stékající z orosené sklenice vody před ní dělaly loužičku na leštěné desce konferenčního stolku.

 „Prosila mě, abych se s tebou rozvedla, že čekáte dítě," přešla mladá paní manželovo rozhořčení bez povšimnutí.

Polohlasné dohadování za dveřmi na chodbu trvalo pro slečnu s culíkem asi příliš dlouho. Odhodlaně vstala a vydala se přispět do diskuse.

Mužík neztratil hlavu. „Kdo to je?" ukázal na hosta bradou.Jen tak tak stačil vykrýt facku, která mu od návštěvnice hrozila. „Já ji neznám! Já ji vůbec neznám!" vykřikoval a chránil si hlavu, zatímco se ho rozčilené děvče snažilo zasáhnout kopanci a ranami pěstí.Manželka popaměti stáhla z věšáku za sebou lehkou koženou bundičku agresivního hosta, objala stále ještě útočíci slečnu zezadu a rázně ji dostrkala ke dveřím bytu. „Svého manžela si zabiju sama," pronesla k ní na rozloučenou, když cpala zhrzené milence bundičku do náruče.

Pak za slečnou zabouchla dveře, vzala láhev od piva a manželovi s ní rozbila hlavu.

Nevymyslela jsem si to, ač to tak možná vypadá; jde o příhodu ze skutečného života, kde v roli manželky vystupuje  moje kamarádka, tehdy těhotná novomanželka elegantního Ghaňana. (Se svým mužem žije šťastně dodnes. Na rozdíl od jiné paní, která se smířila s tím, že její kamerunský muž má milenku, vyrovnala s tím, že milenka je těhotná a souhlasila, že si dítě po porodu vezme a bude se o něj starat. A pak se rozvedla, protože její manžel o milence promluvil jako o "té děvce". "Nemůžu žít s mužem, který si neváží žen," oznámila rodině.)

Kamarádka po této scénce – a několika podobných -  se svým manželem dospěla k závěru, že Afričané, rozuměj černoši, jsou bez výjimky a už z principu svým ženám nevěrní.

Ten názor s ní tak docela nesdílím. Je pravda, že sexuální věrnost není manželská ctnost, která by se od muže v africkém pojetí manželství očekávala. Není ani nijak zvlášť ceněna. Daleko důležitější je schopnost hmotně zabezpečit svou manželku a její příbuzenstvo. Ne nadarmo senegalské satirické komedie pranýřují záletníky, kteří svým milenkám podstrkují peníze a zanedbávají kvůli tomu (hmotnou) péči o rodinu. Ženatý muž, který má finančně nenáročnou milenku, se vlastně ničeho hrozného nedopouští; veškeré důkazy jeho lásky a zodpovědnosti zůstávají rodině.

Rozdíl mezi „tam" a „tady" je hlavně v dostupnosti sexu.

Kdysi jsem někde četla vyjádření, že vzít si za muže černocha je trochu jako koupit si sportovní vůz: budete s ním nápadní a brzy vám ho někdo ukradne.

Černý muž budí v českých zemích, stejně jako bílý muž v Africe,  zájem zástupů sexuálních experimentátorek přesvědčených, že černoši jsou neukojitelná sexuální zvířata / běloši vynikají v umění erotiky. Připočtěme k tomu  skutečnost, že většina Afričanů je komunikativnější a odvážnější než většina Čechů a „sběr žen" se pro ně stává sportem brzy po tom, co zjistí, jak neobyčejně snadné (a finančně nenáročné) to u nás je. Zatímco doma by se museli dvořit, uplácet, dobývat, uplácet, obdarovávat, uplácet, slibovat manželství, uplácet, lichotit, uplácet, dokazovat svou perspektivní budoucnost a uplácet, a to všechno celé měsíce (ba někdy i roky) a s nejistým výsledkem, tady stačí mrknout a je hotovo... a ještě můžou čekat dárky. No, "neberte to za tu cenu"!

I někteří z těch, kdo po žádných aférkách netouží, tak čas od času podlehnou lákavé nabídce, – přesně podle přísloví, že příležitost dělá zloděje.

Jeden můj (černý) známý, starší a seriózní pán s již řídnoucím vlasem i chrupem, ověnčený několika doktoráty (a určitě ne prototyp žádoucího nadsamce) se mi kdysi šokován svěřil, že mu kolegyně v práci bez okolků nabídla sex na jednu noc ... a z druhé strany světa mám vyprávění svého (bílého) kamaráda, kterému v Somálsku(!) lezly cizí ženy – některé doslova -  do postele tak dlouho, až se se třemi z nich skutečně zapletl, i stížnosti své známé Tožanky, která ví, že ji její francouzský manžel v Togu podvádí každou chvíli s jinou, protože té příležitosti nedokáže odolat.

Poučení? Žádné není. Leda snad, že pokud chcete mít spolehlivě věrného muže jakékoli národnosti, barvy, vyznání a politické příslušnosti, musíte si ho zavřít doma a nehnout se od něj na krok. Zvlášť pokud je nápadný. Což ale platí i o ženách.

Vždyť jaký jiný muž než vdovec ví vždycky, kde má manželku?

     

Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz

 

 

 ^{Foto v perexu: www.freedigitalphotos.net}